V jedné chvíli viděl Eilike, lidskou a obyčejnou v tom nesmírném hemžení duchů, v druhé se kolem Vipery zvedly ponuré stěny hlavní síně Ledového Dvora. Hranostaj seběhl po jeho rukávu, seskočil na zem a zmizel kdesi v modravých stínech.
Šedý den rychle houstl v tmavou noc. Po sotva znatelné stezce z údolí a okolo jezera přicházela žena a mířila k jedinému domu, který v téhle pustině stál. Ve vysoké trávě se proháněl vítr, syčel a hnal studené vlny na hladině jezera ke břehu.
Už zase pršelo, ale dneska úplně obyčejně. Z nebe padal protivný mrholivý déšť a měnil cesty na vlezlé bláto. Osm duchů Rady se ocitlo na plácku, kterému se pro nedostatek výstižně ubohých alternativ říkalo náves. Kromě rozšlapaného bahna ji prozrazovala hlavně kořalna u hlavní cesty.
"Jestli jdeme lovit smrtelníky někde po putykách," prohlásila Živa od krbu, "nejdu bez skutečného oběda."
Nad řekou se v bílém oparu zvedalo slunné ráno. Ani troška z něj se ale nedostala do cely uprostřed labyrintu chodeb Paláce, kterou strážili černí psi. Vipera tam neseděl v absolutní tmě jen díky drobnému kulovitému světlu, které se plulo pod stropem. Trochu jako slunce vysoko nad hladinou za zimního dne, napadlo ho, když ležel na nepohodlném lůžku...
Půlměsíční síň byla vítaným útočištěm před nesčetnými zraky obecenstva. Veřejné slyšení skončilo a tak se Rada přesunula sem, aby se poradili o rozhodnutí.
Poodešli od kvílící stařeny. Matyáš si na věc udělal názor okamžitě.
Palác neměl vězení, ale když to bylo nezbytně nutné, byla tu místa, která se v něj dala proměnit. Monumentální jeskyně si Vipera nestihl pořádně všimnout. Viděl jen dav, kterým ho vedli a který ho mlčky pozoroval. Duchové, všechno to byli duchové, v podobách, o jakých neměl nikdy ani tušení. Klopýtal před vysokým temným duchem, který ho stále vedl...
Pršelo. Už od včerejšího odpoledne a nevypadalo to, že by mělo v dohlednu přestat. Les halily šedé stíny a těžké cáry mraků, které se tady, v horách, trhaly o špičky stromů a povalovaly se při zemi jako staré zapomenuté hadry. V noci zuřila bouřka a nad černým jezerem duněly hromy. Hladinu bičovanou lijákem ozařovaly jasné blesky, ale jejich světlo...