Život labského vodníka plyne s jeho řekou - definitivně ho rozčeří dvě vyděšené cácorky, kterým Švédi vypálili vesnici. I když se obecně vzato jeví logičtější je utopit, nakonec se vodník odhodlá k divokému slibu vrátit je rodině - nebo tomu, co z ní zbylo. Rostoucí pouto mezi říčním duchem a dětmi ale vrhá nové světlo na jeho dlouhý život, nešťastně ztracenou lásku, pololásky věčně držené v bezpečné vzdálenosti - i na jeho pevné přátelství se samotným Strachem. Někde v hloubce minulosti tleje staré tajemství a drží život pod krkem.
"Včelařka" se odehrává ve stejném světě jako mé pohádky, je ale určená dospělému čtenáři. Přivádí nás do zhrouceného světa duchů, kteří postrádají životadárnou víru lidí. Nečekanou nadějí pro něj je nováček: válečná vdova, která se sama stala duchem. Včelařkou černých včel.
Záchrana druhých ale začíná u sebe. Stín a Hela - Strach a Zoufalství - se budou muset nejdřív postavit svým vlastním děsům.
To bylo první a na nějaký čas poslední, co je všechny napadlo. Ještě včera se tu ozývaly lidské hlasy, kejhání hus, štěkot psa. Voněl tu oběd, někdo sekal dříví na dvoře. Chalupy, přisedlé u země, dřevěné, s doškovými střechami, se hemžily svými obyvateli a kdesi křičelo malé dítě. Ještě včera se zdálo dávno.
Samhain byla nepředvídatelná síla – anebo naopak naprosto předvídatelná ve své sobeckosti. S tím měl ostatně rozsáhlé zkušenosti. Jestli byla přesvědčená, že je Hela užitečná a že stojí za to si ji držet nablízku, pak byla Včelařka opravdu zajímavá figura ve hře. Ještě potrvá celé měsíce, než nastane období plné Samhaininy moci. Teď, s blížící se...